Sešup nedělního rána
Já v neděli se probral,
z hlavy škopek, co krk málem neunes.
Posnídal jsem pivo, k tomu další dát
jak moučník, to bych snes.
Pak jsem po košili šátral v hadrech,
z nevypranejch vzal tu čistou, víc.
Ošplích tvář a prohráb, zakop
po schodech - a padal světu vstříc.
Vyuzenej mozek, včera
pařil jsem a na kytaru hrál.
Škrt jsem první žváro, jinej škrt
si plecháč kolem načutal.
Přes ulici přejdu, větřím
osmažený kuře, sváteční.
V duchu, Pane, návrat k dávnejm
časům, fuč, co byly výtečný.
Do neděle chodník, Pane,
vede, táhne do hry namol, zas.
S kým se o den dělit, když je jeden
jenom jeden, celej čas...
Osamělej nadosmrti,
na sto honů vyprázdněnej den.
Plnou parou prázdna táhne sem
nedělní sešup, neviděn.
V parku taťka s dcerkou, která
na houpačce radost netají.
U nedělní školy jsem se
zaposlouchal, co si zpívají.
Zas jsem šel svou cestou, slyšel
o samotě v dálce klimbat zvon,
umíráček snění ...
dutá ozvěna, co mizí za kaňon.